Naučné stezky

Aktivní poznávání živé přírody je prvním krokem k pochopení účinné ochrany. Jedním ze způsobů je i budování naučných stezek. Jsou to turistické trasy, vedené přírodně i kulturně pozoruhodnými místy, kde jsou instalovány informační tabule s vysvětlujícím textem a vydaným průvodcem. V terénu jsou stezky označeny bílým čtvercem 10 x 10 cm se šikmým zeleným pruhem.

Podél toku Chrudimky prochází dálková naučná stezka krajinou Českomoravské vysočiny a Železných hor o celkové délce 82 km. V terénu je vybavena 37 zastávkami s informačními texty. Stezka vede od pramenů Chrudimky u Filipova do Chrudimi a je rozdělena do pěti úseků. V roce 1995 bude prováděna celková rekonstrukce. Průvodce vydal odbor kultury ONV Chrudim v roce 1978. Stezka je přístupná obousměrně a celoročně. Výchozí body jsou dosažitelné prostředky veřejné dopravy. Vlastivědná stezka Železnými horami volně navazuje na předchozí v Seči a vede krajem kde tvořil A. Chittussi, J. Prucha a F. Kaván do Třemošnice a Ronova nad Doubravou. V roce 1994 prošla celkovou rekonstrukcí a délka trasy činí 22 km. Průvodce vydalo Městské museum v Čáslavi a Augusta Litomyšl. V listopadu 1993 byla otevřena naučná stezka Údolím Doubravy. Stezka je středně náročná o délce 4,5 km. Je opatřena pouze vstupními panely a ilustrovaného tištěného průvodce je možno zakoupit, či zapůjčit zkrácenou verzi u panelů.

Turistika

Železné hory jsou protkány sítí turisticky značených cest. Velkou část CHKO najdeme v turistické mapě Žďárské vrchy. Zde je znázorněna i část Havlíčkobrodska. V roce 1992 vydal Svaz turistů mapu Železné hory, kde však chybí část Havlíčkobrodská. Tu však naleznete na mapě Hornosázavská pahorkatina.

Rozhlédněme se po železnohorské krajině pozornýma očima.

V jihozápadní části vévodí slavíkovské oblasti kupovitý kopec Vestec, nejvyšší bod CHKO (668 m). Na sever se rozvíjí v krajinný poryv s poli, trávníky a pásy lesů. Na jih se rozbíhá ve zvlněnou členitou zemi, na jejímž obzoru se rýsuje silueta Lipnice.
Na západ od Trhové Kamenice ční vrch Zubří. Dohlédneme odtud do polabských dálek a za vzdušné průzračnosti až k pomezním valům Krkonoš, Javořích a Orlických hor. Kolem dokola je bohatství lesnatých vršků, chlumů, údolí a rozptýlené zeleně. Ze Zubří sejdeme po východní spádnici okolo louky "Buchtovka", jedné z nejcennějších botanických lokalit Železných hor, do rybničného úvalu východně od Trhové Kamenice. Údolní niva Chrudimky se dvěma rybníky, rozsáhlejším zázemím bažinných luk plných zeleně, potěšuje každé citlivé oko. Na hladině rybníků září lekníny a stulíky, při pobřeží ďáblík, vachta a pestrá škála bažinné květeny. Hejna racků, divokých kachen, vážek a šídel poletují nad hladinou. V 15. století patřily rybníky k vodní tvrzi Kamenice pod Zeleným Táborem, jíž vlastnili vladykové z Kocúrova.
Stručný text na tabuli Vlastivědné stezky "Krajem Chrudimky" vypovídá o tomto pozoruhodném koutku kraje.

Malebné údolí Chrudimky pod Zeleným Táborem a osadou Hlubokou nás přivede po necelé hodině chůze k přírodní rezervaci Polom. Leží na západních svazích lesnatého kopce téhož jména. Ve středověku bylo součástí velkého pohraničního hvozdu "Libečského", který se připomíná roku 1126. Rezervace je zbytkovým fragmentem původních bukojedlových porostů. V 16. století za Kustošů z Lipky jsou zprávy o obrovitých jedlích v Polomi. Ještě ve 20. letech našeho století tu stály mohutné jedle o obvodu kolem šesti metrů a výšce přes 50 metrů. V současné době je tu sotva desítka velkých jedlí, větší počet buků a klenů. Jsme na půdě jedné z přírodních perel elezných hor i celých Čech.

Jižně od Velké Stříteže se rýsuje na hřebenové křivce Spálava. S nadmořskou výškou 662 metrů je druhým nejvyšším železnohorským vrcholem. Ve středověku bývala "strážní vartou" Liběckého hvozdu. Z polozalesněného vrcholu nahlížíme do členité chotěbořské tabule. V jejím předpolí tušíme křivku řeky Doubravy. Doubrava je jednou ze dvou významných řek Železných hor a osou jejího jižního okrsku. Pramení v lese Doubravníku u Radostína v oblasti Ranského Babylonu. Během věků vytvořila mezi Bílkem u Chotěboře a Libickou Lhotkou osm kilometrů dlouhé, v mnoha místech kaňonovité údolí, plné divukrásných scenérií. Pozoruhodně tvárněné skalní bloky spadají kolmo k sevřené řece a udivují bohatstvím strží, roklin, balvanišť, divokých srázů, puklinových jeskyní akrkolomných výstupů. Od hluboké tůně u Bílků, zvané "Mikšova jáma", ubíhá řeka pod zříceninami starobylého hradu Sokolova a razí si romantickou cestu plnou zákrutů, tůní, vírů i klidnějších zrcadel. Některá místa lid příznačně pojmenoval: Krkolomí, Čertův stolek, Čertova světnice, Poustevna, Točivý vír.
Za Točivým vírem se údolí rozvolňuje, ale za Horním mlýnem, rodištěm Ignáta Herrmanna, je znovu sevřou skály. Teprve za Dolním mlýnem vstupuje řeka do lučinatého luhu u Libické Lhotky. Doubravské údolí, jedno z nejpozoruhodnějších a nejcennějších území Železných hor, je významné nejen svým sugestivním krajinářským charakterem, ale i vegetační pestrostí.

Cesta z Libické Lhotky nás vede přes Libici, Předboř, Jeníkovec, Rušínov, Hostětinky a Vratkov, zčásti lesními cestami k bradelským Pasekám na řece Chrudimce, význačné řece severního okrsku Železných hor. Údolí Chrudimky mezi bradelskými Pasekami a rybníkem Habartovem u sečského jezera je romanticky střídmější, nicméně líbezně malebné.Pod Vršovem, Vratkovem a Přemilovem se setkáváme s říční nivou, s řekou plnou peřejnatých kamenišť, klidných zátočin posypaných lakušníky. Řeka plná třpytu jako by tančila mezi trávníky pokropenými žlutí petrklíčů.

Přes osadu Ústupky dojdeme záhy k přírodní rezervaci Oheb. V roce 1935, po dokončení přehradní hráze, zaplnila voda rokli pod Ohebem a tím byl změněn původní ráz krajiny. Zanikl starobylý mlýn Podohbí, ale vznikl nový svěží prvek v podobě rozlehlé vodní plochy zarámované Leškovou hůrkou a skvostnými bučinami Kaňkových hor.

Vrcholová část skalního útvaru Oheb je porostlá zbytkem původního listnatého porostu suťového charakteru, který náleží do vzácného společenstva suťových javořin a bučin. Převládá v něm buk lesní, javor klen, jilm a lípa srdčitá. Stromové patro doprovází zajímavá hajní květena.
Ohebská skála, včetně rozvalin hradu je význačnou lokalitou skořepinatých plžů a řadí se k nejbohatším malakozoologickým lokalitám v českých zemích. Po hodině cesty dojdeme z Ohebu značenou stezkou "Krajem Chrudimky" ke křižanovickému jezeru, které po vybudování přehradní hráze v roce 1952 vyplnilo území mezi stráněmi pod obcemi České Lhotice a Křižanovice. Dnes slouží vodní nádrž především jako vodní zdroj pro skupinový vodovod Chrudim - Pardubice.

Údolí Chrudimky od Křižanovické přehrady po retenční nádrž v Práčově je nejromantičtějším úsekem této řeky. Její hluboký zářez do terénu vytvořil příkré stráně s mnoha skalními sruby, sutěmi, s ostrovy bučin a jedlobučin. Bylinné patro tvoří některé cenné rostlinné druhy.

V severní části údolí na ostrožní skále mezi Chrudimkou a Libáňským potokem byl postaven v 1. polovině 14. století hrad Strádov, v roce 1457 se připomíná již jako opuštěný.
Západně odtud nad zářezem údolí leží oborní hájenství Slavice. Náleží k nejpůvabnějším koutům Chrudimska. Lesní porosty se skupinami nádherných dubů přecházejí v jižní části obory v rozvolněné lučiny s několika rybníky. Rybník Boušovka je nalezištěm vzácné vodní a bažinaté květeny. Obora Slavice o rozloze 650 hektarů slouží chovu jelení a mufloní zvěře.
Po hodině cesty dojdeme ze Slavické obory přes Trpišov a osadu Kochánovice ke křemencové skalce zvané Vrchlického návrší. Leží jižně od Slatiňan a bývala oblíbeným místem velkého básníka za jeho mnohaletých slatiňanských prázdninových pobytů. Proto byla na jižní straně skalky zasazena básníkova busta od sochaře Otakara Španiela.
Asi kilometr západně odtud je v lesních porostech skalnatý vršek, nejvyšší bod Králové hůry (391 m n.m.), nejzazší severní předhůří Železných hor. Zakrátko se odtud dostaneme k slatiňanskému parku s řadou vzácných dřevin.
Na jeho severním okraji stojí zámek Slatiňany. Byl postaven v letech 1580 . 1620 a byl vícekrát přestavován, posléze do renesanční podoby. Od roku 1947 tu bylo postupně zřizováno hippologické museum s bohatými sbírkami, tématikou a rozsahem ojedinělé v Evropě. Dokumentuje vývoj koně v časovém sledu po 3500let.

Ze Slatiňan se dostaneme po značené turistické trase přes zříceninu hradu Rabštejnek, přes Janovice, Palučiny a Radlín k lesoparku Palác , jihozápadně Heřmanova Městce. Dubohabrový lesopark o rozloze 258 hektarů náleží do společenstva habrových a lipových doubrav. Vzrostlé duby, lípy a habry , kleny s příměsí střemchy, borovice, smrku a dalších dřevin činí z Paláce velmi cennou listnáčovou lokalitu, vyhlášenou již v roce 1930 za chráněné území.Vytváří spolu se zámeckým parkem a přilehlou bažantnicí krajinotvorný prvek velké hodnoty. Údolí Podolského potoka nás dovede ke kupovitému vrchu Bučině, jihozápadně Vápenného Podola (606 m n.m.). Cenný bukový porost ve vrcholové poloze náleží ke společenstvu bikových bučin, bylinné patro je zastoupeno některými chráněnými d ruhy rostlin.

Turistická trasa odtud míří ke Kraskovu, oblíbenému místu malířů Antonína Slavíčka a Oldřicha Blažíčka. Za Kraskovem odbočuje silnice do Počátek. Nad nimi roste skvostná bučina Kaňkových hor, jedna z nejkrásnějších na Chrudimsku. Floristicky patří ke květnatým bučinám.
Ze sousedního Starého Dvora nás přivede silnice do Podhrádí, Jihovýchodnímu okraji obce vévodí Žižkův dub o obvodu 9 metrů a stáří 700-800 let. Je nejstarším stromem Chrudimska. Zlatý potok mířící od Kraskova k Třemošnici si razí cestu údolím Peklo a romantickým Hedvičiným údolím. Na jeho jižním okraji stávala starobylá Hedvičina huť , založená v roce 1815 a přebudovaná po první světové válce na strojírenský závod.
Nad Podhrádím ční nad sráznou Lovětínskou roklí zříceniny kdysi staroslavného hradu Lichnice, který byl župním hradem Čáslavského kraje. Ze skály poblíž zbytku hradní věže je pěkný rozhled do středního Polabí.

Členitý reliéf Národní přírodní rezervace je pozoruhodným geomorfologickým útvarem. Svou přirozenou vegetační skladbou má vztah ke květnatým bučinám a klenovým javořinám. Porosty na jihozápadní expozici připomínají bikové bučiny. Na příkrých skalních útvarech se uplatňují reliktní bory. Bylinné patro představuje řada chráněných rostlinných druhů.

Lovětínské údolí nás dovede podél lovětínského rybníka k výhledovému místu u obce Míčov. Lesy v okolí Zbyslavce dojdeme k vrcholovému bodu tohoto hřebenového úseku Železných hor - Krkaňce (566 m n.m.) v lesní poloze Stráně.Příkré , porostově bohaté svahy tu spadají k silnici z Podhořan do Ronova n. Doubravou.