Centrum Železných hor

Venkovská architektura Mikroregionu Podhůří Železných hor - zaměření na 19. a 20. století

Na území členských obcí se nalézá poměrně velké množství drobných architektonických, většinou sakrálních památek, které spoluvytvářejí charakter českého venkova. Často jsou však ve velmi špatném technickém stavu, pro jehož zlepšení je nutná buď úplná nebo částečná rekonstrukce a pochopitelně následná údržba. Proto je snahou mikroregionu provést výčet těchto architektonických zajímavostí a na základě toho vytipovat památky, které vyžadují přednostní péči.
V mikroregionu Podhůří Železných hor bylo zmapováno (v rámci projektu Architektonické dědictví mikroregionu, VN KONZULT, 2005) 97 památek, které jsou ve vlastnictví jednotlivých obcí a nalézají se na obecních pozemcích.
Náměstí bylo odjakživa centrem všeho dění ve městě i v okolí. Výsadou měst bylo totiž pořádání trhů. Pořádaly se týdenní trhy, kde bylo možné nakoupit hlavně potraviny, které zde nabízeli zemědělci z okolí. Kromě týdenních trhů se konaly ještě výroční trhy, tedy jarmarky. Zde už byla nabídka zboží velmi pestrá a bylo možné zde zakoupit i luxusní zboží dovezené i zdaleka. V Přelouči se až do 20. století pořádaly dva jarmarky - jeden v létě a jeden na podzim (jejich pořádání potvrdil už v roce 1580 Rudolf II). Marie Terezie pak povolila ještě jeden výroční trh navíc na prodej a nákup dobytka. Choltice měly tři výroční trhy, ale na počátku 20. století se o nich psalo, že jsou málo obesílané a navštěvované.
Přelouč
Náměstí v Přelouči během 19. století zcela změnilo svou tvář. Po velkém požáru města v roce 1809 byla vystavěna nová fara a stará lékárna při severní straně náměstí. Staré dřevěné loubí domů bylo do roku 1840 nahrazeno zděným klenutím.
Masarykovo náměstí
Pro města byla od středověku typická také budova radnice na náměstí. V 19. století byla zbourána původní přeloučská renesanční radnice a v roce 1854 postavena reprezentativnější nová. Sloužila však nedlouho, protože na jejím místě vyrostla dvoupatrová školní a radniční novorenesanční budova - v roce 1882. Počet žáků ale stále stoupal, a tak radnice v roce 1933 přenechala své prostory škole. Na přelomu 19. a 20. století přibyla na náměstí novorenesanční budova Občanské záložny, nejreprezentativnější budovy města, kde se konaly a konají nejdůležitější kulturní akce. Projektoval ji významný český architekt Rudolf Kříženecký.
Druhá polovina 19. století byla v Přelouči dobou velkého hospodářského rozkvětu a rozvoje díky napojení na železniční síť. Tak se toto období neslo i ve znamení horečné stavební činnosti, proto se ze starších budov v centru města příliš nedochovalo.
I náměstí v Cholticích se výrazně změnilo po velikém požáru v roce 1848. Zmizela dřevěná stavení, nová, zděná se stavěla bokem do silnice a v jedné řadě.
19. století je obdobím výstavby největšího počtu kaplí a kapliček, které se teď oproti předchozím dobám staví uprostřed návesních prostranství. Ozdobily centrum obce hlavně tam, kde nebyl kostel. Byly projevem zbožnosti a tvořily vznešený prvek návsi.

Jedousov má od roku 1890 svou kapli P. Marie, na níž náklad tehdy čítal 4000 korun českých. Byla postavena zásluhou starosty a významného buditele českého lidu na Cholticku, Václava Morávka. Kaplička ve Veselí je z roku 1902. Na její oltář byl ovšem použit základní kámen z původní kapličky, kterou si veselští zbudovali již v roce 1825. Ta původní stála kousek vedle, také na kraji rybníku Návesník. Zděnou kapličku najdeme i v Jeníkovicích.

Pohnutkou k mnoha stavbám a stavbičkám, které krášlí mikroregion, byla hluboká zbožnost tehdejších lidí. U Čivické studánky se prý stal zázrak, a proto majitelé zdejších lesů, hrabě Karel Chotek a jeho manželka, dali roku 1869 studánku upravit a postavit u ní sochu Panny Marie. Ze stejného roku pochází také nedaleká kaplička Panny Marie. Stavbičky přečkaly desetiletí, ale jejich okolí se proměnilo. Staré stromy odumřely a byly vysazeny nové. Půvabná krásně opravená malá kaplička sv. Antonína na okraji Choltické obory byla na začátku 20. století popisována ve stínu mohutného dubu. Dnes ji také stíní mohutný strom, ale je to lípa.
Kaple P. Marie
Kaple P.Marie v Jedousově
Velká zbožnost vedla i ke stavbě křížů: dřevěných, kamenných a od konce 19. století litinových. Kříže jsou často zastíněny korunami lip či jiných stromů, které u nich byly vysazeny. Společně tak kříže se stromy tvoří jeden z nejmalebnějších prvků vsí a venkovské krajiny. Pro 19. století je charakteristické velké množství křížů umisťovaných do středu vsí, takže téměř v každé obci mikroregionu jej nalezneme, často v sousedství zvoničky. Například na kopečku proti návsi ve Svojšicích byl postaven kříž, který byl vysvěcen
8. června 1884.
Kromě křížů zdobí některé vesnice dodnes sochy svatých. Ve Valech dal postavit hostinský Halámek se svou manželkou sochu Panny Marie. Zhotovil ji A. Staude v roce 1886. Sochu tehdy obklopovala z jedné strany stará valská hospoda a z druhé nový obchod. Další sochu Panny Marie najdeme třeba na turkovickém hřbitově. V této obci je také socha sv. Jana Nepomuckého, světce, který byl hlavně v době baroka v Čechách velmi oblíbený. Svinčany mají mariánskou sochu z roku 1864. Její pořízení stálo 125 zlatých a bylo financováno z veřejné sbírky. Zhotovil ji Ferdinand Kofránek. V Přelouči stojí před kostelem sv. Jakuba socha sv. Václava z roku 1860.
Zvonice v Cholticích
Unikátní zvonice v Cholticích
Některé návsi dodnes zdobí zvoničky, často ale novodobé. Jejich předchůdkyně nebyly postaveny pro okrasu, ale hlavně aby ohlašovaly požáry. Ohňový patent Marie Terezie vydaný roku 1751 jejich stavbu přímo nařizoval. A to proto, aby se mohlo "v tom ohňovém místě na zvon udeřit" a ponocní "aby hned na zvon šturmovali, alarm dělali, když by oheň zpozorovali". Zvoničky se stavěly povětšinou dřevěné, ale místy i zděné. Zděná zvonička stojí na návsi v Horních Raškovicích nebo ve Valech. Naprosto unikátní je dřevěná zvonička v Cholticích v alpském stylu z roku 1863. Byla postavena na zděných základech původní velké zvonice ze 17. století, která vyhořela. Stavbou zvoničky dal hrabě Theodor z Thunu hold Alpám, kde se uzdravila jeho dcera.
Požáry byly ještě v 19. století častou pohromou. Většina domů byla totiž dřevěných s doškovou střechou, svítilo se petrolejkami a svíčkami či loučemi. Častou příčinou neštěstí bylo také zapálení bleskem. Při troše neopatrnosti ohnivý kohout zakokrhal a hlavně se oheň snadno šířil.
V Cholticích v roce 1848 šestkrát hořelo. Vyhořelo 34 domů a 16 stodol, v následujícím roce pak dalších 14 domů - vyhořela tak polovina městečka. 18. května 1911 se velice nízko nad Železnými horami rozpoutala obrovská bouře. Blesk uhodil ve Stojicích do jednoho stavení a to lehlo popelem. Takovouto kapitolu ve své historii má téměř každá obec. V Přelouči prý nebylo roku, kdy by neshořelo alespoň jedno stavení. Po požáru se pak často domy obnovovaly z nespalných materiálů.
Z protipožárních opatření bylo kromě nařízení stavět zvoničky totiž také zakázána stavba vesnických domů ze dřeva, a to nařízením z roku 1816. Jenže v praxi se vesnice měnily jen pomalu. V Brlohu byla až do roku 1901 všechna stavení dřevěná, teprve po třech po sobě jdoucích požárech začalo se stavbou domů z cihel a kamene. Taktéž v Lipolticích se uvádí ještě v roce 1890 73 popisných čísel většinou dřevěných. Dá se ale říct, že od poloviny 19. století začalo přezdívání roubených domů. V roce 1819 bylo povoleno na vlastním pozemku vyrábět a pálit cihly pro svou potřebu. Tím se staly snadno dostupným a levným materiálem, který se při stavbách domů začal ve velké míře uplatňovat. Na konci 19. století postihlo i Tupesy množství požárů, při nichž vzaly za své staré domy i stodoly, celkem téměř polovina budov. Tak na začátku 20. století obec vypadala jako zcela nově zbudovaná.
S požáry a jejich zhoubnými následky souviselo i zakládání sborů dobrovolných hasičů. Ve vesnicích se tak začaly objevovat další drobné stavby: požární zbrojnice. Změny v monarchii po pádu Bachova absolutismu dovolovaly zakládání spolků, tím i hasičských. V roce 1880 bylo dokonce nařízeno, že ve všech obcích musí být zřízeny dobrovolné hasičské sbory. V roce 1900 byl např. založen hasičský sbor v Jedousově a ve Valech. Hasičské zbrojnice pak vyrůstaly kvůli potřebě ukládání "hasíčské" stříkačky a dalších hasících potřeb. V Přelouči byl v roce 1933 postaven hasičský dům, který svému účelu slouží dodnes.

Na fotografiích z počátku 20. století je ještě zachycena řada roubených domů s doškovou střechou doplněných proutěnými a plaňkovými půtky. Tehdy bylo ještě možné na záklopě domu č.p. 3 v Seníku číst "totot stavěno s pomocí boží nákladem Jana a Barbory Krejčovi r. 1727." Z těchto zajímavých starých staveb lidové architektury se nám do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic. Přesto i na území mikroregionu najdeme památky lidové architektury. Některé z nich mají přímo statut kulturní památky jako roubená venkovská usedlost ve Svinčanech nebo usedlost ve Lhotě pod Přeloučí. Památkově chráněná je také barokní fara ve Svinčanech z roku 1778 a fara v Přelouči z roku1815. V návrhu je i fara choltická postavená roku 1848. Do roku 1988 byl kulturní památkou i vodní mlýn v Lipolticích. Pozoruhodnou stavbou je jistě i bývalá hraběcí hájenka na okraji Choltické obory.
Roubenka ve Svinčanech
Roubenka ve Svinčanech
19.a 20. století zdědilo i církevní památky předchozích staletí. Baroko začalo se začleňováním drobné architektury do krajiny. Kapličky a kříže se stavěli v polích, na křižovatkách cest či u pramene. Tak na území mikroregionu nalezneme i několik drobných barokních památek, jako je třeba malá kaplička sv. Jana Nepomuckého před dřevěnou zvonicí v Cholticích datována do roku 1756.

18. století je dobou, kdy ve velkém naposledy řádil mor, a proto nám zanechalo také morové sloupy. Ty se stavěly jako dík za ukončení epidemie smrtelné choroby. Po velké epidemii moru, která vrcholila 1713, byl postaven morový sloup ve Stojicích. Další stojí u cesty z Choltic do Svinčan. Pískovcový morový sloup byl vztyčen v roce 1704 i na náměstí v Přelouči. Na jeho vrcholu stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Za vzor pro její zhotovení posloužila světcova socha z Karlova mostu. Baroko nám zanechalo v obcích mikroregionu také několik plastik. Jedná se třeba o sochy na nádvoří choltického zámku sv.Václava, sv. Floriána, sv. Agáty a sv. Markéty pocházející z 1.pol. 18. stol. Sousoší Nejsvětější Trojice s Pietou na náměstí a socha sv. Jana Nepomuckého v Cholticích jsou z konce 17. stol.

Když 19. století vstoupilo na scénu dějin, tváře některých obcí mikroregionu již zdobily nepřehlédnutelné dominanty staletých kostelů. Od poloviny 19. století rostl zájem o památky, jejich evidenci a opravu. Proto byly kostely někdy méně někdy více citlivě opravovány a upravovány dle názorů té doby, které se ovšem od dnešních zásad památkové péče značně liší. Tak se stalo, že i 19. století se ve snaze "pouze opravit" zapsalo do tváře těchto staletých dominant.
Kostel sv. Matouše
Kostel sv. Matouše v Lipolticích
Kostel sv. Matouše v Lipolticích byl postaven někdy kolem roku 1280. Kostel byl původně opevněn zdí a příkopem. Některé zbytky opevnění kostela se dochovaly dodnes. Během staletí byl kostel v několika etapách přestavován a opravován. Gotický původ kostela prozrazuje křížová klenba a gotické okénko. V 18. století byla přistavěna barokní kostnice a vstupní brána na hřbitov. Celý areál byl dobudován až roku 1849 péčí choltického hraběte Theodora z rodu Thunů. V roce 1870 byl důkladně opraven a při této opravě byly odkryty staré fresky, které ovšem vzaly za své při dalších úpravách v roce 1892. Kostel byl slohově vymalován v romantickém duchu.
Kostel sv. Vavřince ve Svinčanech
Kostel sv. Vavřince ve Svinčanech
Kostel sv. Vavřince ve Svinčanech, dřevěný, je doložen roku 1349, ale může být i starší. Barokně vystavěn v letech 1764-68. I zde proběhla v 19. století důkladná oprava - kostel byl nově vymalován, položena dlažba a opraveny oltáře. Byly také přeloženy náhrobky Gerštorfů.
Pozdně gotický kostel Všech svatých ve Stojicích byl roku 1350 postoupen litomyšlskému biskupství. V roce 1707 částečně přestavěn. Opravován byl několikrát i v 19. století. Ke kostelu náležela i fara, která během 17. století zanikla.
Kostel sv. Martina v Turkovicích je raně gotický, pochází z poloviny 14. století. Později byl ale barokně a v 19. století empírově přestavěn. Součástí hřbitovní zdi jsou unikátní náhrobky rodu Gerštorfů.
Kaple sv. Romedia v Cholticích je barokní, osmiúhelníkového půdorysu sklenutá kupolovou klenbou. Vnitřek zdobí bohatá štukatura. Oprava vnitřních maleb byla provedena v roce 1889. V roce 1902 přibyly ještě nové varhany.
Kostel sv. Michala v Lepějovicích je původně gotický a byl přestavěn v roce 1819.
Kostel Navštívení Panny Marie
Kostel Navštívení Panny Marie v Přelouči
Kostel Navštívení Panny Marie v Přelouči byl vystavěn v letech 1682 - 84 a jedná se o jednolodní dvouvěžový kostel. Přestavěn byl v roce 1776 a v roce 1881 změnil svou podobu díky úpravě tvarů kostelních věží. Podle projektu architekta Schmoranze byly nahrazeny jehlancové střechy cibulovitými báněmi. Okolní hřbitov byl založen v r. 1680 v době moru, protože kapacita hřbitova u kostela sv. Jakuba již nedostačovala.
Kostel sv. Jakuba v Přelouči je původně románský, převážně však gotický. Byl také několikrát přestavován a svou dnešní podobu získal po rekonstrukci v roce 1884.
19. a 20. století přispělo ale i samostatnými většími církevními stavbami. U kostela v Turkovicích byla vystavěna v roce 1839 empírová hradní kaple Pachtů z Rájova. V Cholticích se v roce 1871 začalo se stavbou rodinné thunovské hrobky v pseudorománském stylu. Podle návrhu architekta Schmoranze byla dokončena roku 1872 spolu s celým areálem hřbitova, křížem, ohradní zdí, pitevnou a márnicí, jenž tvoří dodnes unikátní soubor staveb. V roce 1874 byla do hrobky jako první pochována Terezie Thunová a pak i ostatní členové hraběcí rodiny z původní hrobky uprostřed hřbitova. Na místo původní hrobky byl postaven v roce 1875 hezký mramorový kříž. V hrobce je pochováno 14 příslušníků thun-hohensteinské rodiny. V roce 1904 vyrostl v Přelouči i zcela nový kostel, a to novorenesanční evangelický kostel, projektovaný architektem Rudolfem Kříženeckým. Unikátní je amfiteatrální uspořádání interiéru - lavice jsou v půlkruhu kolem stolu Páně. Vnější stěny kostela bohatě zdobeny sgrafity a citáty z Písma.
Výstavba železnice znamenala obrovskou změnu v mnoha ohledech. Do krajiny vstoupil zcela nový prvek. Železniční tratě vytvořily vedle prastarých a stovky let trasovaných cest nové dopravní tepny. Železnice znamenala zkrácení vzdáleností, a tím i možnost nových pracovních příležitostí. Do zaměstnání se začalo dojíždět. Napojení na železniční síť znamenalo hospodářský rozkvět nejen pro města, ale i menší obce na trati, v nichž přibývalo obyvatel. Při budování železnice z Prahy do Olomouce bylo nutné v mnoha případech řešit složité terénní podmínky. Kupříkladu ve Valech bylo nutné zbudovat nejen železniční val, ale stavbě železnice musela ustoupit řada objektů. Hlavní železniční trať v mikroregionu byla zprovozněna roku 1845. Železniční viadukt "U pěti kanálů" z roku 1845, je technickou památkou a přetíná údolí Zlatého potoka těsně před jeho soutokem s Labem u Valů. V roce 1882 byla vybudována trať z Přelouče do Prachovic. Tu hojně využíval k nákladní dopravě Choltický cukrovar. O výstavbu trati se velkou měrou zasloužil hrabě T. Thun Hohenstein, stavitel, investor a velkostatkář. Vzniká tak nový typ staveb - nádraží. Dnešní budova nádraží v Přelouči je z roku 1910.
Krajina mikroregionu ještě na počátku 19. století vypadala dost jinak. Kolem vsí se rozlévaly velké plochy rybníků postavených ještě za dob Pernštějnů v 16. století, které byly teprve později proměněny na pole. Nad nimi létalo množství vodního ptactva.
Severní část mikroregionu odjakživa ovlivňovala řeka Labe. Labe tehdy ještě teklo ve svém původním korytě - ve velkých meandrech protékalo krajinou, vytvářelo slepá ramena a tůně. Na jeho březích rostly rostliny dnes již vzácné, vodou plavalo množství ryb a podél Labe táhlo množství vodního ptactva.
V roce 1802 byl poblíž Valů postaven labský jez a náhon na velký mlýn, který zde byl vzápětí postaven. Jenže pravidelně se rozvodňující Labe každoročně zaplavovalo pole a páchalo tak škody. S pokračujícími technickými možnostmi se začalo uvažovat o regulaci jeho toku. V roce 1899 odstartoval výkup pozemků kolem řeky. Regulace Labe probíhající od roku 1907 byla obrovským zásahem, který navždy proměnil krajinu Polabí.
Regulací zmizel labský jez ve Valech a mlýn, který již nebylo čím pohánět, musel přejít na parní pohon. Zmizel ale také brod, kde se Labe dalo přejet. Tak bylo vlastně zrušeno spojení s druhým břehem řeky. Proto byl v roce 1910 zřízen přívoz. Památkou na něj jsou na břehu rezivějící zbytky po železných konstrukcích, které sloužili k uchycení lana říčního prámu. Vedle dnešního mostu můžeme najít další upomínku na přívoz, a tím je pozapomenutý pomníček říčního neštěstí. V roce 1917 se totiž na rozvodněné řece převrhl prám s cestujícími a řada jich v rozbouřených vlnách utonula. Přívoz fungoval i ve Lhotě pod Přeloučí.
Valy - železniční most
Železniční viadukt ve Valech
Po druhé světové válce nahradil přívoz u Valů dnešní železniční most. Jeden most v mikroregionu je přímo kulturní památkou, jedná se o kamenný silniční most přes Zlatotok v Cholticích, který byl budován s objektem zámku v letech 1670 - 1680. V Přelouči byl most přes Labe původně dřevěný, pak od roku 1839 na kamenných pilířích. Ten nahradil v roce 1880 most železný. Současný betonový most byl budován od roku 1920 spolu se zdymadlem a vodní elektrárnou, která je kulturní památkou.
Velkou snahou všech obcí ke konci 19. století se stala výstavba vlastní školy, aby děti nemusely chodit do sousední vesnice, protože byla jedna škola pro několik obcí. Většině z nich se to podařilo. Veselí prožívalo ve 20. letech 20. století hospodářskou konjukturu, rychle rostl počet obyvatel a ten si vyžádal stavbu nové školy při hlavní silnici.
V Lipolticích bylo v zahájeno školní vyučování v roce 1783. Z důvodu neexistence školní budovy se vyučovalo na několika místech. Narůstající počet žáků
(ve 30. letech 19. století přes 200 žáků) vyvolal potřebu výstavby nové školy. Stavba byla zahájena v dubnu 1836 za přítomnosti patrona hraběte Jana z Thunu. Od 1. prosince 1839 se již rozběhlo vyučování v nové budově, která svému účelu slouží dodnes.
Škola v Turkovicích začala fungovat ještě před zavedením povinné školní docházky, a to v roce 1720. Všeobecný školní řád, v němž se stanovovala povinná školní docházka, vydala Marie Terezie až roku 1774.
Škola ve Stojicích byla založena roku 1803 a v roce 1883 byl položen základní kámen ke stavbě nové školní budovy. Tato stavba byla dokončena v září r. 1884 a obec měla od té doby školu trojtřídní. Zásluhu na její výstavbě měl zvolený školní výbor, jehož členem byl i hrabě Theodor Thun (majitel choltického panství) a kníže Ferdinand Kinský (majitel sousedního panství Heřmanoměsteckého). Škola byla pro malý počet dětí uzavřena v roce 1976 a dnes slouží jako budova obecního úřadu.
Dřevěná školní budova ve Svinčanech je připomínána r. 1784. V letech 1878 - 1880 byla postavena jednopatrová školní budova trojtřídní. Největší počet žáků (100) navštěvovalo školu v r. 1936. Pro malý počet žáků byla uzavřena r. 1974.
V roce 1879 obec Choltice koupila Kyclerův hostinec, na jehož místě byl v roce 1879 položen základní kámen ke stavbě školy. V roce 1904 byla na budovu školy postavena věžička, kam byly umístěny hodiny s ciferníky na všechny čtyři světové strany. Nad hlavní vchod školy bylo umístěno poprsí J. A. Komenského. V současné době budova slouží jako radnice a obecní knihovna.
20. století změnilo obce i jejich okolí do podoby, jakou známe dnes a zanechalo nám také několik významných staveb a kulturních památek. 20. století přineslo stavbu budov do té doby neobvyklého účelu jako třeba kina a sokolovny v Přelouči, obojí z roku 1927.
V roce 1909 byl odhalen v Cholticích pomník básníku B. Jelínkovi, dílo sochařů Maudra a Schejnosty, s verši básníka J. Kvapila. Při odhalování pomníku byli přítomni i spisovatelé A. Jirásek a K. V. Rais spolu s dvanácti dalšími spisovateli. Událost byla zaznamenána jako filmový dokument.
Dalšími památkami jsou pomníčky padlým. Kromě chráněných pomníčků v Jedousově a Stojicích, má téměř každá obec pomníčky svým padlým. Válkami byly některé památky poničeny a některé zcela zmizely. Týká se to třeba zvonů rekvírovaných v roce 1917. Kupříkladu Svinčanský kostel tak přišel o zvon z roku 1483!
Zveřejněno 06.12.2005 v 11:47 hodin
člen
Železnohorského
regionu
logo: MAS Železnohorský region