Centrum Železných hor

Ještě v druhé polovině osmnáctého století pokrývaly Šumavu husté pralesy, které se rozestupovaly jen v okolí obcí. Velká část lesů podél hranic s Rakouskem byly v majetku knížat ze Schwarzenbergu. Obrovské majetky nepřinášely svým majitelům prakticky žádné příjmy. V lesích leželo velké množství dříví bez užitku, rozrůstající se města potřebovala spousty dříví, ale neexistovala žádná možnost, jak dříví dostat k možným odběratelům.

Josef Rosenauer, rodák z Chvalšin, ve službách Schwarzenbergů, přišel v polovině sedmdesátých let 18. století s návrhem na stavbu plavebního kanálu, který by umožnil dopravovat dříví ze severních úbočích Třístoličníku, Trojmezné hory, Plechého a Smrčiny přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl, Dunaji, po něm pak až do císařského hlavního města Vídně. Vídeň rostla překotně, potřebovala spoustu dříví, jeho ceny se vyšplhaly vysoko. Přesto knížecí ekonomové realizaci Rosenauerova návrhu neodsouhlasili. Stavba kanálu mohla začít daleko později, 4. května 1789, nejprve byl postaven ještě před příchodem císařsko-královské dvorské komise, která vydala úřední souhlas, zkušební úsek mezi rozvodím a potokem Ježová, na hranici panství a zároveň země České. Stavba poté pokračovala poměrně rychle přes majetky kláštera Drkolná / Schlägl v Horním Rakousku do vesničky Zvonková v Čechách a dále po úbočí Smrčiny, ještě ve stejném roce došla až k potoku Rasovka nad dnešní Novou Pecí. V roce 1793 byl dokončen kanál až do míst, kde bývali silní jeleni, k Jelenímu potoku, do míst kde vyrostla osada Jelení Vrchy. Stavbou se otevřela rozsáhlá plocha "plavebních lesů", která stačila na dlouhou dobu. Rosenauer sice vytrasoval kanál dlouhým obloukem nad Černý Kříž a zase zpět na vzdálenost zhruba sedm set metrů od Jeleních Vrchů a pak až k bavorským hranicím, nebylo však nutné stavět dál, dřeva bylo dost. Vídeň se brzy dočkala poměrně levného palivového dříví ze Šumavy.

Až zhruba po třiceti letech se stavělo dál. To už Rosenauer nežil, zemřel v roce 1804. Jeho nástupci vynechali onen dlouhý oblouk nad Černý Kříž, postavili "podzemní kanál" - tunel i kanál až k bavorským hranicím.

Během sta let "zlatých časů" plavebního kanálu, od roku 1793 do 1892, odplulo ze Šumavy do Vídně téměř osm milionů prostorových metrů palivového dříví. Takové množství dřeva by zabralo budějovické náměstí do výšky sedmi Černých věží, tedy do výšky zhruba 500 metrů.

Polena a dlouhé dříví poplují Schwarzenberským plavebním kanálem tuto neděli znovu, při ukázce plavení dříví na Jeleních Vrších v rámci projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Plavebních háků se ujmou lesníci z lesní správy Plešný Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

Ve dvě hodiny po poledni přečte plavební ředitel Hynek Hladík tento plavební rozkaz:

Obecní úřady, hostince a hotely v oblasti Schwarzenberského plavebního kanálu žádám o vyvěšení tohoto mého plavebního rozkazu na veřejném místě, novináře o zveřejnění v novinách, rozhlase, televizi, lepičům plakátů o vyvěšení na všech rozích.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti